@howking @askihk jde prostě o to, že pokud věříma na Darwina a na evoluci, tak je přiměřené předpokládat, že máme v sobě natvrdo zadrátované nějaké sociální instinkty.

Debata, jestli je nějaká část chování "přirozená", nebo jestli je vše nějak naučené od kultury nebo od společnosti, nebo dokonce jestli inteligentní bytosti nějak provádějí vnitřní simulace, v rámci kterých znovuobjevují teorii her, ta je ve filosofii a sociologii dost zásadní.

Podle mě pokud už věřím v evoluci a v to, že člověk jako živočišný druh se vyvinul z opice, tak tak uvěřit, že alespoň část chování je daná nějakými vrozenými předpoklady, mi přijde poměrně ehm... přirozené... a pokud se mi podaří do tohohle balíčku přibalit i vysvětlení snadného šíření (zejména) monoteistických náboženství, tak je to pro mě win-win, nemusím nad tím dál přemýšlet a můžu se věnovat přemýšlení o něčem zajímavějším - třeba anizotropii kosmického mikrovlnného pozadí...

Samozřejmě je tu ještě teorie simulace... v tom případě simulace běží "na počítači někoho jiného" (tedy v cloudu) a adekvátními teologickými otázkami je: jak často Bůh aktualizuje systém? Zálohuje ho? Jak je chráněn proti výpadkům napájení nebo konektivity? Apod.

@askihk @howking no jasně, on se tomu odborně říká "materialistický monismus", ale to zase dost nuda, protože to absolutně nijak neřeší otázku vědomí.

Tak indické filosofické tradice vše řeší nějakými obřími cykly, v rámci kterých se vše opakuje, čímž se vyhýbají otázce kauzality obloukem.

Mě přijde logické očekávat, že naše vědomí je formováno tím, jaké smysly k poznávání reality a vytváření nějakého našeho obrazu té reality má k dispozici. Stejně jako schopností používat jazyk, apod. No přijmout ten evoluční původ z opic jasně otevírá možnost předpokládat, že jsme prostě sociálně žijící savci, což opice jsou, a že tu jakási "přirozenost", tedy tendence k nějakému chování a vytváření nějaké obrazu světa je.

Ovšem současně připouštění si, že monoteistický, v podstatě kmenovy Bůh je nevědomým vrozeným archetypem opičího alfa-samce, je vlastně regrese.

Protože šelmy psovité a lidoopi mají možná nějakého společného evolučního předka (?), tak by to mohlo být tak, že zatímco u těch archaičtějších sociálních savců, až třeba po poloopice, byl alfa-samec (či alfa-samice) skutečným pánem nad životem a smrtí členů smečky, tak evoluce směrem k lidoopům to celé nějak zkultivovala, a alfa-samec je už jen transcendentní: existuje na něj evoluční vzpomínka, zadrátovaná v mozku, ale současně se vyvinula šedá kůra mozková, která dokáže tyhle nejhlubší instinkty potlačit a vymyslet nějaký příběh, kdy alfa-samec je nepřítomný: a tedy strach z něj lze ovládnout, nebo si naopak pomoc představit jako nadpřirozenou a neviditelnou, apod.

Současně ale každý z nás může být originální mutací, která má ten mozek zadrátovaný úplně jinak, v rozporu s genetikou! Nemáme žádnou povinnost sami sebe vidět jako někoho svázaného "přirozeností" chování! Vnímat sami sebe jako "mutanty" mi přijde jako celkem dobrá psychologická strategie.